Před nějakou dobou se mi do mailu dostala nabídka od výrobce nástrojů a současně i materiálu (shellů) z Číny. Napřed jsem tuto nabídku ignoroval spíše jako spam. V dalším mailu se ale začali rozepisovat podrobněji o hloubkách mís a použitém materiálu, zkráceně experimentovali s hlubšími mísami (145mm místo klasických 130mm), na které se dá prakticky umístit více not, lépe se dají vytvořit mutantní nástroje a typ nerezové oceli měl být odvozený od ember steel. Řekl jsem si, že o tom asi už něco vědí, z videí jejich nástroje také nevypadaly a nezněly špatně, tak jsem se rozhodl jich pár objednat a ten jejich zázrak otestovat.
Handpany od Čínského výrobce – recenze
Shodou okolností se mi krátce nato ozval i jeden cizinec, který ve velkém tyto nástroje nakupuje a hodlá rozjet něco jako velkopůjčovnu handpanů. Něolik desítek (nebo stovek) nástrojů už měl u sebe a několik jich bylo také rozladěných. Jelikož opravuji i handpany jiných výrobců, řekl jsem mu ať se s nimi staví a podívám se co se s nimi dá dělat.
Poslal mi několik videí, kde bylo skutečně pár tónů „mimo“. Jednalo se vesměs o celkem komplexní nástroje co měly třeba 4-6 spodních basových tónů a vrchní část mutanta 11+1, tedy nástroje ne úplně standartní a také tedy dražší handpany. Když mi nástroje přivezl, byl každý zabalený zvlášť ve své krabici a po jejich otevření jsem celkem žasl nad jejich zpracováním, práce byla přesná, povrchy leštěné a různě ozvláštněné, alikvótní tóny vesměs přesně laděné. Zvuk handpanů také nebyl špatný a já se hned další den pustil do oprav.
Jedním z prvních nástrojů, které jsem chtěl vyléčit a uzdravit byl D Kurd 11+1, který měl ding posunutý z D3 až na A3. Podle objednavatele se prý rozladil buď při přepravě nebo při kontrole na celnici, jelikož krabice s tímto nástrojem byla otevřena. Už tehdy se mi to zdálo poněkud zvláštní, při rozladění může skutečně tón povyskočit o několik not nahoru, ale o tolik? Většinou jde třeba o jeden tón, max o dva, ale o celou kvintu výše.. toto celé bylo nějaké divné, jakoby někdo s i nástrojem skočil na zem a tím ho poškodil. No, po pár desítkách minut usilovné práce se mi skutečně podařilo to A3 zklepat až na původní D3 včetně odpovídajících alikvótních tónů.
Příliš měkký materiál od pánů soudruhů z ČLR
Další krabice – krásná E Amara se spodními basáky hlubšími než ding, tedy s C3 a D3, dalším F#3 a G3 a následným A3 a C4. Pár těch spodních basů bylo rozladěných. A tady to nastalo… první umírněné klepnutí zevnitř na F#3 které bylo asi o pů tónů výše a tón mi spadl na E3. Říkám si, ten tón je asi nějak uvolněný, že tak přehnaně reaguje – na svých nástrojích z emberu by takové mírné poklepnutí stěží s tónem vůbec něco udělalo, natož aby padl o celý tón níže.
Už jste možná slyšeli o zvěstech nekvalitního kovu z Číny, to co je Německá ocel (nebo dříve i česká) tak jeho čínská kopie nedosahuje ani čtvrtinové pevnosti? Šroubek utrhnete, klíč zalomíte, šroubovák zlomíte, gola sada po prvním použití nepoužitelná.. no tak bohužel, jakékoliv tvrzení, že toto je ekvivalent ember steelu jako mají z holandska a že prý je to stejné složení vzalo okamžitě za své.
To stejné jako s F#3 se mi totiž stalo se všemi dalšími tóny, kladívko se tónu ještě ani snad nedotklo a on se rozlaďoval, mohl jsem stabilizovat a stabilizovat (rozuměj rozpínat membránu vibrujícího notového pole) zvenčí jak jsem jen chtěl, třeba hodiny, ale pak stačilo letmé pohlazení kladívkem a základ tónu kolísal +100 centů tam -200 centů zase zpátky, ani se nechumelilo. Až jsem si říkal, že to ti číňani byli vůbec schopní nějak naladit a dostat tam přesně alikvóty. Nebyl problém dostat C3 jedním klepnutím na A2 (dobře, Bb2, abych jim nekřivdil)! Kupodivu na této E Amaře vrchí tóny rozladěné nebyly, ale stabilita materiálu se právě dobře pozná na hlubokých tónech.
Tak trochu smutné bylo, že to nebyla chyba ruční práce – tedy tvarování (shapování) a ladění, lidé kteří to dělali se mohli snažit sebevíc, ale když máte materiál měkký jako bláto tak vám sebelepší snažení nepomůže. Jak už jsem naznačil na začátku článku, nad zpracováním nástrojů jsem žasl, v lecčem předčila i moji práci. Další nástroje měly rozladěné i horní tóny, asi z běžného hraní, on stačil totiž trošku drsnější úder a tón (dokonce i ty nejmenší a nejvyšší, které by měly být nejstabilnější) letěl nahoru. Střední úder lehoučkou paličkou, kterou běžně testuji alikvóty při ladění a E5 jde na +25centů, další úder +25 centů a už jsme skoro na F5. Ne, toto opravdu nejsou nástroje, které chcete mít doma a dlouhodobě se těšit z jejich zvuku, možná tak si je někam vystavit, protože vypadají pěkně a radši na ně nehrát. Ani při ceně cca 1400 eur za 9+1.
Teplota a gravitace
Teplota a vliv na ladění
Jak říkám každému kdo u mě byl, teplota má vliv na zvuk nástroje – kov se rozpíná, plech pracuje (přece jenom je to třeba jen 1mm nebo 1.2mm, který se opracováním a vyboulením ještě zúží třeba až na 0.8mm, takže jakkoliv robustně svým čočkovitým tvarem handpan působí, tak klame) a třeba při umístění na slunce se nástroj nahřeje tak, že na něm neudržíte ruku. Rozhodně jsem tu měl nástroje, které na sluníčku mohly být a ladění se nepohlo, jedním z nich byl prototyp Živa z 1.5mm, který byl těžký jak tank, hrál naprosto parádně a svou vahou jednou rozbil i komín o patro níže, když kamarádovi spadl ze stojanu na chatě 🙂 Nástroji se nic nestalo, kdežto z komína upadlo pár kachlí. Podobně na tom jsou nástroje z 1.2mm nerezi, na sluníčku se rozladí téměř minimálně. U 1mm nerezových handpanů je to už horší, ty jsou nehratelné.. ale jak také každému říkám, dáte ho ze slunce pryč, kov se stáhne a nástroj zase hraje tak jako předtím.
Ovšem u mých čínských přátel jsem zaznamenal něco nového – totiž spodní tóny při položení nástroje na klín reagovaly na teplotu těla, a to celkem znatelně tak, že bylo slyšitelné posunutí tónu a podle ladičky to bylo skoro o půltón. Ano, skutečně zahřátí plechu na třeba 35 stupňů bylo markantní. To jsem opravdu ještě neviděl a neslyšel a opět to svědčí o složení a tuhosti materiálu.
Gravitace
Stejné to bylo i s gravitací – platí pravidlo, že handpan se má dolaďovat na polohu, ve které se hraje. Spodní tóny se při přetočení vzhůru můžou lehce posunout ve svém ladění právě vlivem gravitace. U MagicPanů jsem zvyklý pozorovat odchylku minimální, maximálně třeba 5-10 centů a samozřejmě při hře je nástroj většinou polohou spodních tónů přetočen dolů, takže to žádného hráče netrápí. Dalším pravidlem je, že čím lépe je tón stabilizovaný, tím menší vliv na něj gravitace bude mít, postupem času se tedy u nástrojů setkávám s téměř nulovou odchylkou při otočení vzhůru nohama. U činských nástrojů mě tedy nepřekvapilo, že odchylka byla mnohem vyšší, o čtvrt tón nebo i o půl tón.
Svému příteli ze zahraničí jsem o tom samozřejmě poreferoval a on se spokojil s tím, že nástroje jsou dočasně opravené a že pro začátečníky a jeho účely to stačí. No, právě naopak, začátečník ještě neumí hrát jemně, respektive pokud se budou nástroje půjčovat lidem, kteří se s nástrojem seznamují, tím horší to bude a tím více a častěji se budou tyto velmi „měkké“ nástroje rozlaďovat.
Výroba handpanů z čínské oceli
Ještě než mi můj nový přítel přivezl tyto nástroje k opravě, stihl jsem si totiž toto vše ověřit v praxi – vyzkoušel jsem si výrobu několika nástrojů od píky. Nedělal jsem na nich žádné spodní tóny (díky Bohu), na to jsem použil čistě ember steel. Udělal jsem jich jen pár a ze zbytku shellů jsem vytvořil spodní části handpanů bez tónů. Zvukově materiál není špatný, možná takový průměr, ale při ladění po vypálení jsem byl opravdu zaskočen jejich „měkkostí“ a tvárností.
Tyto nástroje se vyrábějí ve velkém, obchodníci na nich mají marži i 300% a propadují je pod svou značkou například i velmi populární Yatao.
Tady je jeden z nástrojů z čínského materiálu, který jsem nedávno vyrobil:
Snad vám tento článek pomůže při výběru toho správného kvalitního handpanu a nebo pro jaký materiál se rozhodnout.
