Slyšeli jste poprvé handpan a jste naprosto uchváceni a okouzleni jeho zvukem? Jenže si říkáte, že se na něj nikdy nenaučíte hrát, protože NEMÁTE hudební sluch? Případně tedy máte hudební hluch 🙂 Nehrajete přece na žádný jiný hudební nástroj, nemáte cit pro rytmus a neumíte na něj hrát.
Častá fáma – neumím hrát
Pokud se nálepkujete podobnými výroky, je načase se zamyslet! Se vším výše uvedeným se setkávám velmi často a je až pozoruhodné kolik lidí o sobě má tyto předsudky. Dříve se o našem národu říkávalo: „co Čech, to muzikant“. Přečetl jsem si knížku od Petra Hory Hořejše – Toulky českou minulostí: Triumvirát géniů národní hudby a mohu ji všem jen doporučit. Zjistíte, že naše vlast opravdu vládla hudebním vzděláním, že pomalu každý učitel na škole vedl své žáky k hudební výchově a ovládal hru na několik hudebních nástrojů včetně zpěvu a že hudba byla na školách povinná a to v několika hodinách denně! Dozvíte se také, jak základna naší hudby, která u nás vznikala ovlivnila defakto hudební směry na celém světě, protože naši šikovní muzikanti se také do celého světa rozprchli. Češi byli především díky tomuto vzdělání skutečně šikovnými muzikanty a kdo je šikovným muzikantem, tomu se obvykle daří i ve více komplexních oborech – není tak úplně náhoda že většina doktorů má hudební vzdělaní, jinak řečeno – možná se stali doktory díky hudebnímu vzdělání?
Hudební výchova má totiž hluboký vliv na mozek, především na jeho vývoj pokud je mu vystaveno dítě a vede k lepší komunikaci různých jeho částí, které zabezpečují vývoj komplexních kognitivních funkcí jako jsou plánování, logické myšlení, motorické funkce, kreativitu, verbální dovednosti a nebo prostorovou představivost, které mají pak ve výsledku vliv na celkovou inteligenci. Něco málo jsem k tomu už napsal v článku o ambidexteritě. Dalo by se říci, že dětem, kterým se dostává hudební vzdělání jde myšlení s větší lehkostí, snadněji se učí nové věci, mají lepší paměť. Může jim jít lépe matematika (hudba má velmi blízko k matematice) a nebo fyzika či jazyky. Podívejte se na Einsteina, jehož corpus callosum (spojnice zajišťující komunikaci mezi levou a pravou mozkovou hemisférou) bylo obzvláště zhuštěné. Einstein sám hrál na housle a byl levák a podle průzkumů čím déle se muzikant věnuje hře na klavír, tím silnější má právě tuto spojnici corpus callosum. Je to tedy výsledek cíleného tréningu a něco jako sval.
A teď zpátky k onomu předsudku. Hudbu používáte každý den, především ve formě hlasu. Každé slabika a nebo zvuk s sebou nese určitou frekvenci a hudba není nic jiného než formou jazyka. V předchozím článku jak jsme začínali vyrábět handpany jsem popisoval svoji inspiraci a motivaci k hudbě díky jistému umělci Daxu Johnsonovi, který měl jednu jedinou lekci na klavír, která trvala asi 15 minut. Od té doby už se učil jen on sám na klavír. Můžete posoudit sami v albu níže jak moc potřebujete učitele, který vás bude sekýrovat, plácal něčím tvrdým do kosti u prstu když zahrajete mimo rytmus metronomu a budete se na jeho lekce těšit asi jako na studenou sprchu po ránu.
Takovouto hudbu můžete najít sami v sobě, pokud nebudete trpět předsudky ohledně toho, že to neumíte (ostatně to platí ve všech oblastech života).
Talent
Samozřejmě se najdou tací, kteří vám budou říkat: „ale ten člověk má talent“ (v lepším případě od Pána Boha) a má to dáno z hůry. A pak budou o někom dalším říkat, že ten to má vydřené. Hmm jednoduše, myslíte že například Dax, kterého možná právě posloucháte z videa nahoře měl plně rozvinutý prstoklad pro hru na klavír v 6ti letech a že by vám zahrál díky svému talentu takové flaožolety a dechberoucí přechody? Ne. Jde to ruku v ruce, talentovaný hráč bez tréningu nebude nikdy dobrý, ale samotný talent nebo to, co se za něj považuje, s sebou nese velmi spornou definici. Osobně jsem na toto téma četl několik knih a talent je podle mě z většiny dán tréningem/praxí a zbytek je vaše motivace, odhodlání pro to, čeho chcete dosáhnout. Podle mě nelze mít talent aniž by jste měli vztah k dané věci: hudbě.
Hra na handpan
S hraním na handpan, nebo djembe či jiné perkusní nástroje to není jiné. Jen možná nejsou tak komplexní jako klasické hudební nástroje a neoplývají takovým rozsahem. Pokud jste si studovali už základy hry na handpan, máte alespoň určitou představu. Je to stejné jako s bojovým uměním nebo s uměním hraní na handpan, a proto se mu a všemu dalšímu říká umění. Chce to dril, praxi, opakování a to teprve rozvíjí motorické funkce, citlivost, vytříbenost, trénuje ucho a vy se můžete posouvat ke kompozicím napřed naprosto jednoduchých a triviálních melodií v rytmu ke složitějším.
V tomto videu výše sledujte levou ruku, kterou mícháme pohyby na tóny a můžeme tak rozvíjet nezávislost levé a pravé ruky. Postupujeme od nejjednodušších pohybů (jen po dvou tónech) a časem můžeme vytvářet různé vzorce pohybů. Hudba je matematika a má strukturu, můžete tvořit chaos ale i z něj časem vzejde nějaký vzor,
Handpan a komplexnost v jednoduchosti
Handpan v sobě skrývá několik výhod. Jednou z nich jsou pevně dané stupnice, které se skládají tak, že na ně prostě nejde zahrát nic falešně (rytmus ale můžete rozhodit). A druhou jsou harmonické frekvence. Běžný neznalý člověk si možná řekne – no tento handpan má 9 tónů, např klasický Déčkový celtic: D A C D E F G A C. Není to však tak jednoduché – on nemá 9 tónů, ale 27! Je to jakoby jste jedním prstem na klavíru nezahráli jeden tón, ale hned tři, to je ono kouzlo handpanu – alikvóty. Proto je handpan vhodný jak pro začátečníka i takříkajíc „nehudebníka“.
