Do kategorie basových handpanů řadím nástroje, které mají ding v A2 a níže. Pro srovnání, nejčastější stupnice handpanů začínají od tónu D3, především tedy ladění Celtic a nebo Kurd, je to tedy posun alespoň o dva a půl tónu hlouběji. Někteří hráči prostě milují hluboký uzemňující bas který svým zvukem připomíná gong, navíc v kombinaci s libozvučnými tóny handpanu, které umožňují vytvářet úžasné variace melodií. Vždycky mě lákaly a proto jsem se rozhodl je zkusit vyrobit.
Výroba basových handpanů
První takový nástroj jsem zkoušel vyrobit už z nitridovaného plechu v ladění A2 minor před několika lety kdy jsem ještě nepracoval s nerezí. Z hlediska výroby platí, že čím hlubší takový nástroj je, tím náročnější je jak samotné tvarování pneumatickým kladivem tak i následné ladění. Jelikož plocha a velikost středového tónu se zvětšuje přímo úměrně tomu jak jdeme více do hloubky tónu. Pokud výrobce pracuje s koupeným polotovarem, tak ten má půlkruhový / čočkovitý tvar krom malé zploštělé plochy uprostřed, která však není dostatečná ploše pro velmi hluboký basový ding. Pro srovnání plechy od ayasy mají rovnou plochu uprostřed skořepiny o průměru cca 10cm, pro ding v G2 potřebujeme plochu cca 20cm a pro D2 třeba 30cm. Při pohledu na handpan je vám asi jasné, že tón je v absolutní rovině, tudíž se zakřivení musí ručně vyrovnat. Avšak to není zcela jednoduché, protože v plechu vznikají pnutí a ten má také svoji paměť a ono původní zakřivení má tendenci se vracet. Pnutí vzniká především v okolí středového tónů a působí tlakem směrem dovnitř (komprese), což znamená že i když plochu okolí (hrany) vyrovnáte do roviny, plech v oblasti hlubokého tónu obsahuje hodně materiálu, který zůstane vyboulený, ať už dovnitř a nebo ven v důsledku klepání. Nástroj se tedy musí celý ručně roztahovat, aby se toto pnutí a komprese vyrovnala. Proto jsou basové handpany z principu o něco vyšší a baculatější.
Nahoře na obrázku první E2 Hijaz před a po vypálení
První pokusy s rovným plechem
Pro účely testování a prvního učení jsem se rozhodl pracovat tedy s rovným plechem, právě proto abych se vyhnul zbytečné kompresi která se objevuje u předem připravených polotovarů ať už lisovaných nebo kovotlačitelsky zpracovaných plechů.
Postupem je vzít zcela rovný plech a část po části ručně vytvarovat veškeré okolí nástroje kde jsou tóny a nechat jen rovnou plochu středového tónů. Nevzniká tedy žádná zbytečná komprese nebo vyboulení uprostřed kde je velký basový ding. Obnáší to mnohem větší pracnost, avšak největším úskalím je nejasný výsledek. Plech totiž může prasknout a tóny se mnohem hůře ladí ve srovnání s mechanicky předtvarovaným polotovarem. Zkusil jsem takto vyrobit tři nástroje (C2 Hijaz, D2 Hijaz a F2 Hijaz) a výběr této pracnější a složitější cesty (jak už mám občas ve zvyku 🙂 mě toho hodně naučil
Nejpovedenější byl kupodivu ten nejhlubší C2 Hijaz. Jediný F2 Hijaz jsem zkusil vyrobit z 0.8mm plechu, i když výsledek nebyl tak špatný, plech je velmi tenký a na zvuku se to projevilo. D2 Hijaz měl sice pěkný zvuk dingu, ale okolní tóny se nepodařilo udělat zvonivé, a to i přesto že jsem nástroj 3x rozlepoval a zkoušel ho pokaždé znovu předtvarovat a přelaďovat. Ladění hijaz jsem si vybíral protože mi přišlo vhodně temné a mystické k hlubokému dingu.
Jelikož jsem nebyl spokojen s výsledkem zvuku tónů v kruhu okolo dingu (i když ding samotný se mi povedl naladit na všech třech nástrojích), rozhodl jsem se pokračovat v objevování možností výroby basových handpanů.
První pokusy s točeným plechem
Mám tu hned několik různých složení nerezových kovotlačitelsky opracovaných plechů. Ovšem moje nejoblíbenější je 1.4003, je to trochu atypické složení nerezi, kterou moc výrobců handpanů nepoužívá. Jednak je příliš tvrdá, méně dostupná, ráda oxiduje a nebo může i velmi mírně reznout (i když opravdu jen povrchově ve srovnání se surovou ocelí a nebo nitridem), ale pro mě největší plus je, že je zvukem velmi zvonivá. Další výhodou i nevýhodou současně je to, že kovotlačitelsky opracovaný plech má největší tloušťku uprostřed, tzn právě na ploše dingu. Znamená to že plech tam bude nejtvrdší, nejméně foremný, ale také bude mít patřičnou sílu konečného zvuku při úderu.
Nejčastěji používané plechy od Ayasy které jsou hlubokotažně lisované to mají přesně naopak a ding je u nich slabší, protože tloušťka plechu je zde nejtenčí. Technicky vzato, čím tenčí plech, tím menší notové pole na naladění stejného tónu lze použít. Pro praktické srovnání na 1.2mm plech musím použít větší notová pole, což může v praxi znamenat méně tónů (např 8 namísto 9ti). Ovšem s tím jak je u točeného plechu nejvíce materiálu uprostřed, směrem ke kraji se zúžuje. Nevěděl jsem jak dobře se mi bude ding ladit ani jakou velikost tónu použít, ale věděl jsem že v kruhu můžu použít menší šablony. Také jsem si musel poradit s kompresí tvrdého středu, což se mi za pomocí různých udělátek podařilo. Miluji zvonivost tohoto plechu a točený plech 1mm mi poskytl prostor vytvořit šílenost E2, který měl v kruhu 11 tónů. Další menší šílenost byla F2 Pygmy, na kterou jsem dal do kruhu 9 tónů (střed F2 a v kruhu celá stupnice od F3 – C5 — ještě jsem takový F2 Pygmy neviděl, právě proto že první tón v kruhu začíná F3 který je sám o sobě dost hluboký, většina těchto nástrojů končí u G#4).
Zatím posledním počinem z točeného plechu je D2 Low Mystic. Jak píšu výše, obrovskou výhodou tohoto plechu je, že umožňuje použití menších notových polí, což znamená více tónů. Pro srovnání na obrázku níže vidíte D3 Low Mystic z 1.2mm a vedle je D2 Low Mystic. D2 má úplně všechny tóny, které má i D3 + obrovský basový ding D2, tzn je na něm i D3 jako první tón v kruhu a všechny další končící C5. Sám ještě koukám na to, jak je to technicky možné když takovou plochu zabírá jen ding, ale prostě je 🙂
Momentálně mám rozpracovancýh i pár basových nástrojů z ayasa materiálu, ale jde jen o F2 a F#2, s tím že se pokouším naladit i nějaké spodní tóny v druhé oktávě. Jakmile budou hotovy určitě sem přidám jak se to podařilo.
